Nežijeme blbě? – aneb postřehy z Afriky

Každého, kdo navštíví jednou Afriku, musí dříve či později tato otázka napadnout. Jak je možné, že se tady všichni lidé usmívají? A to nejen na turisty, ale když je pozorujete, buď si prozpěvují, tancují nebo se smějí. Dobrá nálada jim nikdy nechybí. Poté se člověk vrátí domů, kde všichni žijeme v blahobytu, a většina lidí se na mě ani nepodívá, natož že bych viděl na jejich tváři nějaký úsměv. Spíše jsou zamračení a uspěchaní.

Na tomto je zřejmé, že štěstí prostě nezávisí na penězích a hmotných statcích. Ba naopak. Ti, kteří mají relativně více, jsou zacyklení v procesu hromadění. Aby měli více, žijí ve strachu z toho, že o vše mohou přijít. Lidé v bohatých zemích úplně zapomněli, proč byly peníze vytvořeny! Přece k tomu, aby usnadnily lidem výměnu svých výrobků, produktů nebo služeb. Nahradily barterový obchod. Sloužily k tomu, abychom si za ně koupili to, co potřebujeme, nebo co nám přinese radost. Peníze samotné radost nepřinášejí. Proto jsou také v účetnictví nazývány oběžným aktivem. Jejich funkcí je obíhat a ne zůstávat na jednom místě. Na západě je ale moderní si majetek a peníze poměřovat. Kdo má víc? Kdo je nejbohatší člověk na světě? Proč nemáme raději žebříček lidí, kteří jsou nejšťastnější na světě? To se totiž nedá vyjádřit čísly. A přitom je to mnohem důležitější.

Celý problém není v tom něco vlastnit. Ani v žití v blahobytu. Není to o tom, abychom se teď najednou všichni zřekli všeho majetku. Problém je v připoutanosti a lpění na majetku a penězích. Žijeme ve světě plném reklam a neustálé sugesce, že nám něco chybí, a že něco potřebujeme. To vše je ale poháněno strachem z toho, že by se ekonomika zastavila. No a? Chceme mít lepší ekonomiku nebo šťastnější život?

Pokud mi nevěříte, je to dobře. Zaleťte si do Afriky a udělejte si vlastní obrázek. Anebo se jen na chvilku zastavte a zamyslete se nad tím, co vám vlastně přináší neustálý shon za penězi a novými věcmi.

 

Z Afriky přeje krásný den Pepa

Text a foto: Josef Martin