O novoročních předsevzetích

Když slyším o novoročních předsevzetích, tak si většinou vybavím věty typu: „Příští rok začnu více sportovat. Začnu jíst zdravě. Přestanu kouřit. Budu se věnovat více dětem. Začnu více cestovat a méně pracovat. Přestanu se přejídat. Zhubnu o 5 kilo, atd….

Uplyne další rok a často měla předsevzetí pouze jepičí život. Nejenže jsem nezačal sportovat ani jíst zdravě. Nepřestal kouřit, ale mám ještě větší zdravotní problémy. Nezačal jsem ani více cestovat. Ale až budou děti starší, začnu! Nezhubl jsem 5 kilo. Nezhubl jsem dokonce ani o kilo. Naopak. Na váhu už si ani raději nestoupnu.

Čím to je? Proč se některá předsevzetí nikdy nevyplní? Problém je totiž v tom, že žijeme v životě, který neexistuje. Já mu říkám „život ve světě až“. Až mne povýší, budu šťastný. Až postavím dům a splatím hypotéku, procestuji svět. Až zhubnu o 5 kilo, budu se sám sobě líbit. Až si nechám zvětšit prsa, budu více přitažlivá. Až, až, až… Potíž je také v tom, že jako předsevzetí si velmi často dáváme úkoly, které mají změnit něco, co na sobě nemáme rádi nebo něco, s čím nejsme spokojeni. Proč by ale mělo fungovat nějaké kouzlo konce roku, když to nedokážeme v jeho průběhu?

Už jenom to, že se svými předsevzetími čekáme až na konec roku, svědčí o tom, že nežijeme v přítomném okamžiku. Protože jediné, o čem doopravdy můžeme říci, že máme, je přítomná chvíle. Teď. Jedině teď mohu něco změnit. Ne příští rok, nebo až se splní některé podmínky. Když totiž žiji ve světě až, nastavím si podmínky nové. Splatil jsem hypotéku a já stále necestuji. Teď přeci nemohu. Koupil jsem si totiž pejska a ten by sám doma být nemohl. Možná až pejsek zemře, tak začnu. Zhubl jsem o 5 kilo, a přesto se sebou nejsem spokojený. Proč? Mohl bych mít menší zadek nebo větší svaly na rukou. Už vím! Začnu chodit do posilovny a až mi svaly narostou, budu se sám sobě líbit.

Už asi chápete, kam tím vším mířím. Pokud se nezačnu mít rád teď, pokud se nepřijmu a nebudu se sebou spokojený teď, nikdy jindy to nastat nemůže. Je jenom teď a proto tolik předsevzetích, která se nacházejí pouze v budoucím čase, se nikdy nevyplní.

Pokud bych mohl něco doporučit místo novoročních předsevzetí, pak je to spíš rekapitulace roku uplynulého. Na chvilku zavzpomínejme na nejsilnější okamžiky, které nás v tom minulém roce pohltily. Co se nám povedlo a z čeho se poučíme. Poděkujme za vše, za co ve svém životě poděkovat můžeme. Zamysleme se nad svými sny a přáními. Klidně si je napišme. A potom už jen dělejme vše proto, aby se nám naše sny a přání splnily.

Recept na to, jak si plnit sny a nedělat pouze planá předsevzetí, je v žití každého dne tak, jako by byl náš poslední. Není na tom nic morbidního ani strašného. Vždyť všichni máme jedinou jistotu. Tou jistotou je naše smrt. Nikdo z nás neví, kdy k tomu dojde. Možná kdybychom to věděli, žili bychom svůj život mnohem šťastněji a už nikdy nic neodkládali na později. Podstatné je tedy žít každý svůj den tak, jako by byl náš poslední.

Jak byste svůj poslední den prožili vy?

 

Krásné svátky a vše nejlepší do nového roku

Přeje Pepa

Text Josef Martin