Aneta Borovičková

Aneta Borovičková

lektorka flow jógy, jemné jógy a dětské jógy

Jóga přišla Anetě do života nenápadně před 7 lety, už v něm zůstala a získala v něm čestné místo. Jóga je pro ni terapií, setkáním sama se sebou, hýčkáním sebe sama. 

Jóga je podle Anety především o jemnosti sama k sobě, respektu k vlastnímu tělu, duši i mysli. A tak s veškerou pokorou vždy poslouchá, co v daném okamžiku potřebují, což se snaží předávat i dál. Věnuje se především jemné hatha józe, vždy s ohledem na příchozí jogíny, a dětské józe.

Velkou inspirací a učiteli jsou na její jógové cetě především Irena Jarská, Veronika Carmanová a Jana Kopecká. 

Jaká byla a je Tvá cesta jógy?

Józe jsem se začala věnovat v 16 letech, tedy v roce 2012. Už od prvních lekcí jsem věděla, že je to něco, s čím je můj život “lepší”, a to mě neopustilo dodnes. Zatím mě na mé jógové cestě nejvíce ovlivnila má první učitelka Irena Jarská.
Od roku 2016 se věnuji také józe s dětmi, která mě velmi nabíjí. Cítím, že to má smysl a děti mi veškerou energii vrací mnohonásobně. V červnu 2018 jsem zakončila Školu jógy pod vedením Veroniky Carmanové a Jany Kopecké a stala jsem se lektorkou hatha jógy, čímž se mi otevřely dveře k předávání jógy také dospělým.

Jaká je Tvoje nejoblíbenější jógová pozice?

To se v průběhu času hodně mění, ale takové dvě stálice jsou pozice dítěte a stoj na hlavě. V dítěti se vždy naplno uvolním, vydechnu. Ve stoji na hlavě zase nacházím nové pohledy na věc, někdy doslova :). Také mám ráda záklony.

Jaký je Tvůj každodenní rituál?

Rituály miluju a jsou pro mě důležité. Nejraději mám svůj ranní rituál, kdy si vyhradím čas hned po probuzení, uvařím si dobrý čaj, zapálím svíčku, někdy si pustím mantry, jindy jsem v tichu a praktikuju jógu. Někdy je to meditace a jemné protažení, někdy dynamičtější jóga, záleží, na co se zrovna cítím. Ideálně toto celé trvá kolem půl hodiny, ale zvládnu vše i během pěti minut. Důležité pro mě je hezky začít den.

Dalším mým milovaným rituálem je odpolední šálek kávy, který si vychutnávám buď sama se sebou nebo s přáteli, a užiju si naplno chuť a vůni kávy, což mě nabije a naladí na další část dne.

Jaká kniha Tě inspiruje?

To jsou bez váhání Čtyři dohody. Mám pocit, že v té knize je řečeno vše a je v ní obsaženo tolik moudrosti, že bych ji mohla přečíst tisíckrát a pořád bych nepochytila všechno. Miluju i její audio verzi od Jardy Duška, tu poslouchám v autě skoro každý den.

Jaké je Tvé srdeční místo?

Nedokážu vybrat jen jedno, mám spoustu oblíbených míst, hlavně v přírodě. Mám ráda pole za naším domem, jihočeské lesy a rybníky, jihomoravské vinice a kopečky. Moc ráda cestuju, po Česku i po světě, a objevuju nová místa a hezké výhledy, ať už na lesy a kopce nebo třeba na oceán.

Která barva je barvou Tvého šatníku?

Černá. Ráda bych řekla nějakou světlejší barvu, ale mám tendenci si téměř vše koupit v černé – aniž bych věděla proč. Mám ráda ale také béžovou a bílou, výraznější barvy nenosím skoro vůbec. Mám ráda jednoduchost a v barvách a oblékaní to platí obzvlášť, cítím se tak nejlépe.

Na čem ujíždí Tvoje chuťové buňky?

Rozhodně čokoláda! Nejlépe ta kvalitní s vysokým procentem kakaa. Celkově nikdy neodolám sladké chuti, miluju domácí koláče upečené s láskou a snědené s ještě větší. Taky si často a ráda dopřávám výběrovou kávu, nejčastěji espresso.

Bez jaké věci nevyjdeš z domu?

Většinou doma nenechám knížku, kterou právě čtu. Často jezdím vlakem do Prahy, a tak si jízdu a veškeré čekání krátím čtením.

Jak Ti, v současné životní situaci, nejvíc pomáhá jóga?

Pomáhá mi vrátit se k sobě, když je toho na mě “venku” moc, pomáhá mi k odpočinku i otevřenější mysli, každý den. Jóga je pro mě velkým pomocníkem a průvodcem životem, který mi mnohokrát pomohl a nikdy nepřestanu být vděčná, že jsme se spolužačkami na gymnáziu rozhodly, že budeme chodit na jógu.

Text i fotografie: Aneta Borovičková

Lucie Martinová

Lucie Martinová

lektorka vinyasa flow, aštangy a jin jógy

Jóga je pro Lucku nekonečnou cestou poznání. Stala se nedílnou součástí jejího života, takovou pevnou základnou, která podporuje vše, co se v jejím životě děje. Jóga ji pomáhá cítit se lépe ve svém těle, mít se ráda taková, jaká je. Budovat vnitřní sílu bez urputnosti, pěstovat flexibilitu nejen těla, ale především mysli. Být otevřená různým možnostem, odlišným pohledům na věc, nesoudit druhé, ani sebe. Učí ji znát a respektovat své limity, být k sobě laskavá a více rozumět vrtochům své mysli. Tělo, duše i mysl jsou spojené nádoby, proto je třeba pečovat o všechny současně. Jen tak můžeme vnitřně růst.

Jóga Lucce ukazuje cestu, jak žít více v přítomnosti na místo toulání se v minulosti nebo v budoucnosti. Je opravdu šťastná, že může prostřednictvím svých lekcí sdílet lásku k józe s ostatními a dělat tak náš svět o trochu krásnějším.

Jaká byla a je Tvá cesta jógy?

Józe se věnuji asi sedm let. Začala jsem s power jógou a záhy mě to přitáhlo k aštanga józe. Mým prvním učitelem byl Láďa Pokorný. Jsem mu vděčná za pevné základy, které mi dal. Dále jsem se na své jógové cestě inspirovala jak českými, tak zahraničními učiteli a vytvářím si takovou svoji jógovou mozaiku, která je stálou oporou v mém životě. Nejvíce mě ovlivnili Manju Patthabi Jois, David Swenson, Lagura Glaser, Jaro Pávek, Jaruška Sedláčková a Lucie Königová. Mými učiteli jin jógy je francouzský pár Sebastian Pucelle a Murielle Burelier. Mými největšími duchovními učiteli jsou mi ale hlavně moji dva synové a můj muž.

Jaká je Tvoje nejoblíbenější jógová pozice?

Tak to je těžké rozhodování. Kdybych měla jen jednu oblíbenou pozici, asi bych u jógy moc dlouho nezůstala :D. Ale mám moc ráda úplně základní jógovou pozici – psa hlavou dolů. Ať se děje cokoli, když vpluju do této ásany, je to takový ten pocit: ano, tady jsem doma. Mám také moc ráda tittibhásanu (pozice světlušky), a to proto, že v sobě kombinuje sílu, flexibilitu a balanc. To jsou kvality, které je moc fajn mít nejen na podložce, ale i v životě. A navíc, nevím proč, ale přijde mi tak nějak elegantní :).

Jaký je Tvůj každodenní rituál?

Mým každodenním rituálem je má jógová praxe. Aštanga jóga se praktikuje šest dní v týdnu, jeden den se odpočívá. Necvičí se ve dnech úplňků a novoluní a ženy necvičí v době menstruace. Jógovou praxí ale nemyslím jen to, co se odehrává na podložce. Jsou to třeba i dechová cvičení, krátké meditace, nebo alespoň vědomé prožívání dechu a přítomného okamžiku, recitace manter, nebo třeba „pouhá“ laskavost, úsměv na rtech, pozitivní naladění. To vše jsou maličkosti, které dělají divy! A v tuto roční dobu se stala mým každodenním rituálem abhayanga – olejová „sebemasáž“ nahřátým sezamovým olejem. Krásně vyživuje nejen kůži, ale i klouby a vazy, a zároveň nádherně uzemňuje a zklidňuje.

Jaká kniha Tě inspiruje?

Moc ráda a často vařím, proto jsou mými oddychovými knihami kuchařky :D. Ty mohu s klidem otevřít, kde chci a vždy se inspiruji, co bych mohla zkusit uvařit nebo upéct. Mám moc ráda „Rok v kuchyni“ od Markéty Pavleje a „Bjukitchen“ od Báry Karpíškové. Co se týká rozvojových knih, nedám dopustit na knihu „Mnich, který prodal své ferrari“ od Robina Sharmy.

Jaké je Tvé srdeční místo?

Miluju náš les. Bydlíme v mé rodné vesnici a já z okna v kuchyni hledím na pole a les. To je místo, kam chodím, když potřebuji načerpat sílu, energii, rozproudit krev v žilách i jen tak vyčistit hlavu. Mám k tomu místu spoustu krásných vzpomínek. Jako děti jsme si tam chodily hrát, v dospívání jsem tam chodila venčit své pejsky a s mým mužem jsme tam chodívali „na rande“ :D. Pár let uteklo a teď tam chodíme společně s našimi dvěma syny…

Která barva je barvou Tvého šatníku?

Mám moc ráda přírodní barvy, takže všechny odstíny hnědé a béžové u mě převládají hlavně teď přes zimu. V teplejším období se cítím moc dobře ve starorůžové, jemně fialkové a modré, která ke mně přišla až v poslední době. Dřív mě trochu studila. Takovou mojí milovanou barvou, kterou mohu kdykoli, je bílá. Je pro mě symbolem čistoty, jemnosti, něžnosti.

Na čem ujíždí Tvoje chuťové buňky?

Stoprocentně na čokoládě. Kvalitní hořkou čokoládu si dopřávám každý den. Ideálně jako malý dezert v doprovodu s espressem. To je moje oblíbené kombo, které potěší nejen chuťové pohárky, ale především pohladí po duši. Mám trochu zmlsaný jazýček, takže si vybírám kvalitní, hlavně tuzemské, výrobce čokolády jako jsou Čokoláda Herůfek z jižní Moravy nebo Jordi’s z Hradce Králové. A vůbec, věděli jste, že kvalitní káva i čokoláda jsou obrovským zdrojem antioxidantů? Není to báječné :)?

Bez jaké věci nevyjdeš z domu?

Pokud je to aspoň trochu možné, snažím se všude s sebou nosit úsměv na rtech a pozitivní naladění. Myslím, že v dnešním uspěchaném světě, světě mnohosti, dostatku, nekonečných možností a virtuálních světů nám začíná chybět „obyčejný“ oční kontakt, bezcílné klábosení, objetí, úsměv jen tak bez podmínky a bez očekávání. Vždycky si říkám, že kdybych tím úsměvem povzbudila a pohladila po duši byť jen jednoho jediného člověka, stálo to zato. A navíc, co vysíláte, to se vám vrací… 🙂

Jak Ti, v současné životní situaci, nejvíce pomáhá jóga?

Nemám ráda říkat, že jóga je můj život, protože není. Jóga je tu proto, aby podporovala vše, co se v mém životě děje. Aby byla takovou pevnou základnou, přístavem, otevřenou náručí, do které se mohu kdykoli schoulit. Jsem maminkou dvou malých dětí, proto mou hlavní rolí je teď být jim dobrou mámou a společně s manželem vytvářet láskyplný domov. Jóga mi pomáhá cítit se dobře ve svém těle, mít se ráda taková, jaká jsem. Budovat vnitřní sílu bez urputnosti, pěstovat flexibilitu nejen těla, ale především mysli. Být otevřená různým možnostem, jiným pohledům na věc, nesoudit. Učí mě znát své limity, hranice toho, co je pro mě v pořádku a co už ne. Učí mě být laskavá především sama k sobě, neubližovat si a více rozumět vrtochům mé mysli. Jsem přesvědčená o tom, že tělo, duše a mysl jsou spojené nádoby, a proto je potřeba pečovat o všechny současně. Jóga mi pomáhá žít více v přítomném okamžiku místo bloudění v minulosti nebo plánování budoucnosti. Zároveň velmi úspěšně obrušuje mé ego, učí mě rozpoznávat jeho hlas a odlišovat ho od hlasu mého srdce. Ať už je den jakýkoli, vím, že když se postavím na podložku, svět se na chvíli zastaví, abych tu byla jen sama se sebou a se svým dechem. Nic jiného není důležité. A víte, co miluju na józe úplně nejvíc? Že je to nekonečná cesta poznání. Vždycky mi dá přesně to, co v danou chvíli hledám a potřebuji. Je stále co se učit, co poznávat.